sobotní PLAVENÍ U JEŽOVÉ BYLO ZA MOKRA
V kalendáři jsem měl u soboty 14. července poznámku – PLAVENÍ JEŽOVÁ.
V noci bylo slyšet šustění deště, ráno však vypadalo z hlediska optimisticky počasí optimisticky – svítilo sluníčko, alespoň v Prachaticích. Bylo ještě potřeba dokončit plavební rozkaz, obléct se do ředitelského – černé myslivecké sáčko, zelené kožené golfky, vysoké kožené holinky, na hlavu klobouk a vyrazit. Je třeba být v místě plavení na česko-rakouských hranicích u potoka Ježová / Iglbach dřív, co kdyby nebylo něco v pořádku. Z Prachatic je to nějakých 75 kilometrů.
Kus za Prachaticemi už bylo zamračeno, ve Volarech už pršelo, hraniční hřeben Třístoličníku, Plechého, Smrčiny byl schován v mracích, stejně i Sulzberg a Bärenstein. „To to asi dopadne, kdoví, jestli někdo vůbec přijde“, proběhlo mi hlavou, „jestli to Rakušané opět nezruší.“
V plavebním kanálu u Ježové bylo snad jen dvacet – třicet centimetrů vody, to je děsivě málo, to by nešlo plavit. Voda si našla cestu pod hradítky odpadu z kanálu do potoka. Rychle to alespoň nějak provizorně zatěsnit, ale to víte, jednou rukou to nějak moc nejde, tu levou mám sádře. „Ještě tam dát klínek!“, v tom okamžiku jsem už letěl do vody. Když jsem se vyškrábal z vody, ruka bolela, určitě jsem už nevypadal jako plavební ředitel, spíš jako vodník, kapalo ze mne. Sádru jsem ale nenamočil. Podařilo se mi ale zatěsnit škvíru u dna, voda začala pomalu stoupat.
O půl druhé přicházejí první rakouští organizátoři. Gisela vytahuje z košíku lahvinku s medovinou. „Na zahřátí a na úspěch!“ Pořád prší, na hladině plavebního kanálu se dělají kola. A už jsou tady první turisté, kteří se přišli podívat na plavení. I pro ně je přichystána štamprdlička medoviny.
Se zpožděním kráčí čtveřice muzikantů, na rozdíl od většiny Čechů, Rakušanů i Bavorů jdou z české strany. Jsou z nedalekého Sankt Oswaldu, sem je to opravdu blíž.
„Dámy a pánové, vítám vás jménem organizace cestovního ruchu Tourismusverband Böhmerwald u Schwarzenberského plavebního kanálu!“, uvedl Reinhold List, jednatel z Aigenu. Při tlumočení do češtiny jsem jeho pozdrav rozšířil o partnery projektu Schwarzenberský plavební kanál – kulturní dědictví ožívá – Lesy České republiky a Správu Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava, nezapomenul jsem na folklorní sdružení Libín-S Prachatice, které už zhruba 15 lety přišlo s hranice překračujícím projektem Setkání s tradicí na Schwarzenberském plavebním kanálu.
Přes téměř nepřestávající déšť bylo na březích plavebního kanálu snad pět desítek diváků. Někteří ještě netuší, že za chvíli z nich budou plavci s plavebními háky v rukou,
„Před třinácti lety jsem byl jmenován plavebním ředitelem“, začal jsem vlastní plavení, „moje jmenování potvrdila Jeho Jasnost Karel Jan kníže ze Schwarzenbergu. Po jmenování jsem si udělil právo pravidelně připravovat a předčítat plavební rozkazy. Teď vám přečtu ten dnešní, protože jsem teď na rakouském území, začnu napřed německy:
Schwemmbefehl Nr.5/2011 zur Durchführung einer Schauschwemme
Ich verordne am Samstag den 14. Juli 2011 eine Schauschwemme im Bereich des Iglbaches durchzuführen....
.... Plavbu nařizuji provést od sáhového kamene 110 (na rakouském území) ke druhým stavidlům na českém území. Splaveno bude zhruba půl sáhu palivového dřeva.
Nařizuji dále, aby se k plavbě dostavil v dostatečném počtu plavební personál s potřebným nářadím.
Nástup personálu bude o půl třetí hodině po poledni.
Plavebnímu personálu i případným divákům nařizuji, aby se chovali dle mých rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům.“
Reinhold List rozkaz hned komentoval: „Plavební ředitel nařizuje, abychom se chovali podle jeho rozkazů a dbali všech bezpečnostních opatření, aby nedošlo ke ztrátám na životech či úrazům. A podívejte se na něj! Minulý týden byl tady u kanálu, zakopnul a zlomil si ruku, dneska spadl do kanálu!“
Nezbylo mi než, abych to upřesnil, ruku jsem si zlomil doma na zahradě.
„Plavci, některé z vás znám, zdravím Tě Giselo, i Tebe Ewalde, Johanne, Edgarde, Anito! Některé, ale ne, tak se představte“, a obešel jsem všechny nové plavce, malé i velké, z Loun, z Pasova, z Lince, Freyungu, a pozdravil se s nimi.
„Tak plavci, vy co nemáte plavební háky, běžte vhazovat dříví, vy s háky budete potom, až se dají do pohybu, usměrňovat jejich.“
Vhazování začalo. Anita stála se signálním terčem, když bylo vhozeno, dala mi signál na českou stranu údolí, že mohu otevřít stavidla, aby se polena a štěpiny mohly vydat kanálem přes hranice do Čech.
Plavbu jsme poněkud zkrátili a dříví šlo po několika desítkách metrů v Čechách z vody. Plavení skončilo.
Příští ukázka plavení bude opět tady u hraničního potoka Ježová / Iglbach ve středu 1. srpna. Možná to tu bude vypadat jinak, začátkem srpna by měly začít stavební práce na rekonstrukci plavebního kanálu v prostoru státních hranic. Organizace ukázky plavení dříví bude přizpůsobena průběhu stavebních prací.
Stavební práce při rekonstrukci plavebního kanálu mezi hlavním evropským rozvodím a hraničním potokem Ježová jsou součástí projektu „Schwarzenberský plavební kanál – kulturní dědictví ožívá“, stejně jako jeho tzv. měkká část – tou jsou mimo jiné i ukázky plavení dříví. Projekt je spolufinancován z prostředků Evropské unie.
Hynek Hladík, plavební ředitel |