Jan Rokyta
(16. dubna, 1938 Jasenná u Vizovic - 22. července 2012, Ostrava)
22. července zemřel náš kolega a přítel, hudební redaktor, dramaturg, publicista, muzikant a významný folklorista Jan Rokyta.
Folklór, to je zeměpis, říkával Jan Rokyta, když pracoval s lidovou písní. Kdo se s ním dostal do řeči, zjistil, že lidová píseň, či chcete-li - folklór, není jen zeměpis, ale taky historie a filosofie, jednodušeji láska a nenávist, smutek a radost, agrese i pohlazení. A Janek Rokyta byl jako ta písnička.
Svou první rozhlasovou legitimaci dostal v roce 1953. Ano, bylo mu tehdy pouhých patnáct let, synek z Jasenné studoval v Ostravě střední školu, ale už tehdy externě spolupracoval s ostravským studiem. Mnohem později mu byla přidělena kancelář číslo 308. Byla to místnost, v níž působil jeho předchůdce dr. Ivo Stolařík, iniciátor hudebně-rozhlasových setkání s názvem Zpěvem k srdci. Právě na tento hudební počin Iva Stolaříka Janek Rokyta navázal v roce 2006, snad pod vlivem genia loci oné kanceláře, a Zpěvem k srdci obnovil. Jednou za čtvrt roku se ve studiu 1 sešlo publikum s muzikanty. První hodinu přenášela rozhlasová technika živě a během večera pravidelně došlo na společné zpívání, neboť se vstupenkou u dveří každý z hostů vyfasoval taky noty a slova. Po Janovi Rokytovi zůstaly v ostravském rozhlasovém archivu stovky hudebních snímků a stovky nejrůznějších pořadů, mimo jiné například cykly Píseň domova, Zazpívejte si s námi nebo Folklórní notování, ale taky třeba Polepšené písničky, které natočil se svým přítelem Ludvíkem Vaculíkem. Nové už nepřibudou, ale staré si můžeme znovu poslechnout. Atmosféru čtvrtletníku setkání Zpěvem k srdci už nezažijeme. Ledaže si trochu počkáme, zpívat a hrát se totiž od včerejška bude o pár pater výše. Kancelář číslo 308 však už navždy bude patřit Rokytovi z Jasenné a pokud tam někoho pustí a nechá, má to tak být a zůstat.
|