IGEHO 2013
celosvětový Salon kulinářského umění
Ve Švýcarské Basileji se konal mezinárodně proslulý Salon Culinaire Mondial ve dnech 23 – 27.11. 2013 v nových prostorách výstaviště v Basileji. Národní tým kuchařů a cukrářů ČR soutěžil s dalšími devíti státy v disciplínách Restaurace národů a ve výstavě studených výrobků. Nejednalo se pouze o studené předkrmy a dezerty, či luxusní ruční výroba bonbonů, ale také třeba o přípravu vegetariánského menu, pětichodového menu nebo studené mísy pro osm osob. Nově vystavenou halu, která dokonale spojuje funkčnost a estetiku obsadila Restaurace národů, kde soutěžilo deset nejlepších týmů z celého světa, v přípravě a následném servisu menu pro 110 osob. Národní týmy měly v časovém limitu pěti hodin čas připravit tříchodové menu a předložit hostům paletu barev, chutí a lahodných vůni. Pořadatelé výstavy očekávali letošní účast až 80000 návštěvníku. Proto není divu, že národní menu byla vždy den dopředu vyprodána. V této konkurenci Národní tým České Republiky uspěl a svou snahu a osobní nasazení proměnili v cenný bronzový kov.
Tým se skládal ze členů managera - Martin Jiskra, Jan Horký – kapitán Norbert Hoida, Petr Vlásek, Martin Svatek, Pavlína Klopfstokova, Pavel Minář, Martin Pudil, Patrik Bečvář
Soutěžící národy - Singapur, Malajsie, Itálie, Švýcarsko, Kanada, Hong Kong, Jižní Afrika, Německo a Holandsko.
22.11.2013
Příprava na odjezd začíná už v ranních hodinách. Celý den se suroviny na první soutěžní den v neděli připravují tak, aby bylo vše podle pravidel co je možno předpřipravit. Pak se vše balí, popisuje a kontroluje. Chodba u kuchyně se do odpoledních hodin zcela zaplnila. Nevezou se jenom suroviny, ale i nádobí, nářezák, podstavce na výstavní stůl atd.Další krabice přibudou s letáčky a propagacemi České republiky, protože i ke sponzorům našeho týmu máme určité povinnosti. V jedenáct večer vyrážíme do noci v naprosto naplněném autobusu směr Basilej. Když utichli i ti největší vtipálkové, a také usnuli, tak do monotónního zvuku motoru bylo slyšet pro prostředí autobusu velice netypické, ale pro posádku právě příznačné, rachtání gastronádob, hrnců a hrnečků.
23.11.2013
Návštěva prostoru výstaviště. Máme možnost vidět práci týmů soutěžících první den a také práci komisařů. Pečlivě si prohlížíme práci týmu na výstavě studené kuchyně a opět porovnáváme s naší přípravou a možná i v hlavách měníme některé detaily na našich jídlech. Vyhlášení výsledků za první soutěžní den je pro nás opět velmi důležité. Je to pro nás laťka kvality práce jak kuchařů, tak především komisařů. Nutno říci velmi vysoko postavená.
24.11. 2013
V 6:00 se otevřely zadní vrata výstavní haly, kde už v sychravém nedělním ránu stály připraveny: italský regionální tým, Malajsie, kolegové z BidVestu České republiky, vojáci v maskáčích a kanadách. Vojsko nezajišťovalo bezpečnost vystavovatelů, ale sami vojáci z národního týmu byli vystavovatelé. A samozřejmě i český národní tým se svým téměř půltunovými nákladem všech pomůcek, nádobí a potravin. Od otevření máme pouze 30 minut na to, abychom vše nanosili do show kuchyně, vybalili, roztřídili a připravili na start v 6:30. Pomáhají všichni i řidiči. Budou chybět fotografie z tohoto momentu soutěže, protože i fotograf pomáhal nosit. V půl sedmé probíhá převzetí kuchyně komisařem a už začíná boj o cenné bodíky. Začíná se hodnotit připravenost surovin v kuchyni a jejich uskladnění. Ranní nervozita, možná, brzké vstávání, množná deštivé počasí se projevuje na rozjezdu pracovního týmu. Srandičky nepřestávají, ale jsou přeci jenom méně živočišné, než jiné dny. Předchozí řádky sice popsaly situaci, která nastala, ale spíše jsou důležitější pro kontrast. Když se náš tým pustil do práce, tak se tým změnil v perfektně tikající, klapající švýcarský hodinový strojek. V 9 hodin se otevřely brány návštěvníků, kteří se v desetistupech začali hrnout do prostor exhibiční haly. Lidé začali obklopovat prosklenou kuchyni ze všech třech stran. To už tým řádil v nejlepší pohodě a skoro to vypadalo, že naši soutěžící budou obdivovatelkám dávat podpisy.
V neděli je ještě podstatně více návštěvníků nežli v sobotu. Návštěvníci se před proskleným prostorem naší kuchyně tísnili celou dobu. Rozhodl jsem se přemístit naší vlajku na místo, kde bude vidět. Ze stěny u kuchyně, která byla nepřetržitě obložena lidmi a nebyla proto vidět, poputovala o kousek dál do uličky-jako pozvánka do prostor, kde vaří Češi. Naše cukrářka při vší práci dbala ještě na eleganci pro fotografy. Chvílemi vypadalo přední prosklená stěna jako celosvětová přehlídka různých národních rondonů. Skláněli se nad detaily práce našich kuchařů a pozorovali konkurenci. Ostatně, my jsme to také dělali v naše nesoutěžní dny. Množství letáčků, kde byli informace o národním týmu, fotografie soutěžáků a naše nabízená menu zaplavily v den naší účasti s úspěchem prostory haly s restaurací národů. Takže dnes v režii červenomodrobílých.
V jedenáct se kapitán týmu na chvíli zastaví s vedoucím komisařů. Proběhlo pár upřesňujících informací o následující závěrečné hodině.
Půl hodiny před ukončením práce moderátor, který mimochodem perfektně komentoval výkony týmů a díky tomu, že byl od nás vybaven i českou kuchařkou (v angličtině) tak dokázal zařadit i pár detailů o tradiční české gastronomické kultuře. Zahrála hymna, která opět přiložila pod vroucím kotlem nasazení a přidala na nervozitě. Hrdost na chronicky známé tóny zbrzdila kuchaře, kteří si sundali čepice a alespoň na chvíli se zastavili. Po hymně následoval potlesk a ještě chvílí jedem dál, jedem do finále. Končíme ve 12 hodin s přípravou a pak kapitán řídí servis.
Italská hymna, která je velmi zvučná veselá a houpavá tudíž pro náš pocit roztančující. Zazněla pro nás v pravý okamžik a bylo to třeba. Uklidnit situaci a nastartovat do finále. V týmu proběhlo neviditelné, ale výrazné drama. Bylo to zrovna pár okamžiků, potom co jsme hledali velmi důležité formičky na fondant. Formičky se našly.
Ve dvanáct začíná servis. Byli jsme nesmírně potěšeni, že se pan prezident s více prezidentem WACSu usadili v části restaurace přímo před českou kuchyní. Popravdě dobře to vypadá. Pět ze sedmi hostů okolo stolu s panem prezidentem si objednalo české menu. Komentátor využil této situace a po jídle vyzpovídal do mikrofonu pana prezidenta o zážitky z degustace. Vše bylo velmi příjemně okomentováno. Hodnocení bylo takové, že jsme měli pocit, že to nebyly pouze společensky lichotivé fráze. Doufali jsme, že hodnocení může i malinko naklonit i rozhodování komisařů. O něco vážnější situace byla u vedlejšího stolu. Tam se totiž usadil se svými hosty i pan prezident naší AKC ČR pan Kubec. Situace vážnější v tom slova smyslu, že od tohoto stolu můžeme čekat naprosto konkrétní, jasné a přesné komentáře. Ještě k tomu v jadrné češtině pro všechny naprosto srozumitelné.
Před restauracemi národů, byly tříposchoďové hlediště pro návštěvníky, kteří se rádi delší dobou kochají pohledem na sehraný týmový koncert. Srandovní bylo i dost často vidět klimbající kuchaře nebo vyloženě spící. Vůbec se nelze divit jsou to účastnící soutěže, kteří se podílejí na perfektních výkonech svých týmu a dělají dlouho, a přes noc, a pak v momentě, kdy se na chvíli zastavují, tak rychle odpočívají.
Začíná výdej – utřít pot, vyměnit špinavé za čisté zástěry, umýt ruce, připravit rukavice a vydává se. Výdej pro 110 hostů je poměrně v podmínkách soutěže dlouhý. Není to zapříčiněno kuchaři, ale samotnými hosty, kteří se scházejí pozvolna. Není to příjemné ani pro kuchaře, ani pro připravené suroviny. Hostům se příjemně čeká, jelikož jsou neustále obskakování množstvím skvělých číšníků, kteří servírují skvělá vína.
V 16.00 byl plánovaný rozhovor s komisařem a jejich obhajoba našeho hodnocení. S komisaři jsme probrali body, ve kterých spatřovali možná pochybení, vylepšení ale i body, kdy bylo vše v nejlepším pořádku a tudíž bez připomínek. Některá hodnocení, byla diskutabilní, ale to se přeci jenom nepřipouští a nehodí příliš komentovat výkony rozhodčích. Svou možnost být u hodnocení a případně dovysvětlit některá nedorozumění jsme využili. Ke cti profesionalitě komisařů slouží, a my to sebekriticky uznali, že nám vytkli pár i minimálních detailů, které lze skutečně napravit. U některých detailů jsme si přáli, aby nebyly nikým spatřeny, ale přísnému zraků všude dohlížejících komisařů neunikly.
16:30 s napětím posedáváme a očekáváme vyhlášení dnešních výsledků. Nejdříve se vyhlašují výsledky práce regionálních týmů a jednotlivců. Ti také dostávají ihned medaile a diplomy. Tleskáme kolegům z BidVestu, kteří vysoutěžili bronz v prezentaci studené kuchyně. Doba vyhlašování se protahuje na nekonečné minuty. Přichází řada na národní týmy. Dnes oba týmy český i italský jsou bronzoví. Pocity? Šly by popsat všem přídavnými jmény. Odpolední diskuze nad výsledkem a prošlým dnem, rychle spát a zítra začínáme s další přípravou.
25.11.
Národní tým se po ránu přesunul do městečka kousíček vedle Basileje do Liestalu. Zde jsme měli domluveno v profesionální gastronomické škole přístup do kuchyní. Kuchyně která na nás čekala byla pro nás doopravdy velkým překvapením, a i nejlepší kuchaři, kteří jsou součástí týmu, obdivovali perfektně připravené a hlavně vybavené prostory školní kuchyně. Takže podmínky pro přípravu studených výrobků pro čtvrteční show jsou vynikající. Nesmíme zklamat hlavně sami sebe a pokusit se o ještě lepší, nežli včerejší bronzové ocenění. Máme na to dva dny
27.11.
Pro nás den D. Začínáme vstáváním v půl páté a přesunem na výstaviště. Snídani jako jiné dny stejnak nestíháme, ta se servíruje od 6:00 hod. To je ale pro nás moment, kdy se otevírají zadní vrata a natěšení soutěžáci se rozprchnou ke svým stolům. Prezentační stoly jsou pořadatelem perfektně připraveny, vyzdobený květinou a nad národními týmy je vyvěšená velikánská vlajka. Probíhá kmitot naučených pohybů, natrénovaných úkonů a přesunů podobající se chaosu ale přesnému smyslu přesunu mravenců v mraveništi. Po celou dobu přípravě studené tabule v povzdálí stojí komisař, který hlídá pravidlo přístupu ke stolu pouze šesti lidem z týmu. V 6:45 podle pravidel předáváme stůl komisařům a děj se vůle Boží. Komisaři jsou i tak precizní, že nepustí ke stolům ani fotografa dokud si práci neprohlídnou komisaři. Komisaři detailně prohlížejí, váží jednotlivé exponáty i rozkrojují a hodnotí popsané náplně výrobků. My z povzdálí pozorujeme komisaře a podle toho kde se zastaví déle, u čeho diskutují nebo nad čím se opakovaně naklánějí, odhadujeme, co asi můžeme očekávat. Hodnocení komisařů je dohodnuto na 14:00. U ohodnocení je celý tým. Hodnocení probíhá nekompromisně, věcně a přesně. Toto je moment k nezaplacení, kdy se dozvíme jak pochvalu, tak i výtky. Je na nás jak s tím naložíme. Vyhlášení probíhá opět jako každý den v 16:30 minut. Naše práce byla ohodnocena druhým bronzem. Tak jako pořadatel s vlajkou pod kopulí výstaviště, tak i naši kuchaři svou prací v žádném případě nezklamali a naopak luxusně a důstojně prezentují svým umem naší překrásnou vlast.
V pět hodin máme čas na uklizení naší výstavy, zabalení inventáře. Ihned po sklizení se všichni přesouváme do kongresové haly na vyhlášení výsledků. Naše dvě ohodnocení jsou známá. V porovnání jiných týmů kde byli zlata a stříbra je jasné, že tentokrát český tým nezasáhne do celkového ohodnocení. Tudíž pro nás není takové drama z očekávání jako pro Švýcary nebo Hong Kong, kteří měli dvě zlata. Tady už budou rozhodovat bodíky kdo se celkově jak umístí.
Slavnostní vyhlašování začíná nástupem gardy bubeníků a pištců tradiční Švýcarské armády. Impozantní. Následují proslovy pana prezdenta WaCsu, prezidenta Švýcarské asociace kuchařů a představitelů města. Jednomyslně se všemi větami nesla hrdost na kuchařské řemeslo, síla osobností všech soutěžících, kteří svou účastí dokazují, že kuchařina je umění a především poslání. Za zvuku píšťal opouští „armádní“ kapela sál a zůstává pouze jeden bubeník. Za zvuku vojenského virblu dochází k vyhlášení a předávání diplomů s medailemi. Na krku našich kuchařů se houpou dvě pro nás krásné medaile. Velké drama prožívají ostatní týmy, protože stále ještě nikdo neví, jak dopadne celkové ohodnocení. V naprostém finále se nejvíce radují kuchaři z týmu Hong Kongu.
Po ukončení slavnostního uzavíracího ceremoniálu následuje malý banket. Je čas ještě chvíli poklábosit s ostatními týmy, kolegy i neformálně s komisaři. Pak nás čeká už druhá noc v autobuse domů do zpátky do Čech. Po celé noci proklimbané v sedě, na sedačce ještě kuchařské nadšence čeká v pět ráno vykládání inventáře, vybalování a roztřídění. Někteří z nás bohužel po raní koupeli jdou ještě týž den do práce, kde na nás čeká naše každodenní řehole.
Český národní tým se ze soutěže vrací se dvěma bronzovými medailemi. I když nálada po vyhlášení zrovna nedělního klání Restaurace národů byla smutná – moc jsme si přáli stříbro, tak po zklidnění emocí uznáváme chybičky a bereme ohodnocení jako naprosto spravedlivé. Je to moc fajn že se dokážeme poučit a sebekriticky zapracovat na další budoucnosti. O to především jde. Přesto unaveni, ale už se plánuje další maraton vymýšlení, příprav a práce na další aktivity a soutěže.
Je nutné poděkovat všem, kteří pomáhají po celou dobu národnímu týmu. Jsou to především sponzoři.................. Také nenápadní lidé v pozadí jako třeba ochotní řidiči našeho přepravce, osobní nasazení našeho fotografa, který pomáhal i zcela jinak kuchařům, než-li mačkáním spouště fotoaparátu, tak i zaměstnancům sekretariátu AKC i panu prezidentovi Kubecovi a jeho osobní účasti a podpoře na soutěži. Martin Jiskra
Manager národního týmu
CELKOVÉ výsledky studená kuchyně
1. Singapur
2.Švýcarsko
3.Hong Kong
CELKOVÉ výsledky teplá kuchyně
1. Hong Kong
2. Švýcarsko
3. Holandsko
CELKOVÉ výsledky za celý Mondial
1. Hong Kong
2.Švýcarsko
3. Singapur
|